Obrátila se na mě žena s bolavými zády, kyčlí. Bolest se postupně stupňovala, nemohla pořádně chodit. Dokonce už kroužila kolem nemocnice, jestli půjde na kapačku. Nakonec se rozhodla, že se tomu chce podívat na zoubek.
Téma je to letité a spletité a pravidelně ho řeší s fyzioterapeuty, ortopedy atd. Ale co stojí v pozadí? Proč se do těchto stavů dostává?
Povídaly jsme si, co se děje. Kde všude se to téma objevuje. A že těch míst bylo mnoho. Proto jsme tentokrát vybraly regresní terapii jako nejvhodnější nástroj.
Okamžitě se otevřel obraz holčičky z chudé rodiny. Byla pátá. Navíc. Nikdo jí nechtěl. Byla na obtíž. Tak moc zbytečná se cítila. Tak moc toužila, aby si jí někdo všimnul. Né, že by ji neměli rádi. Jen nebyl čas. Bylo nutné nasytit hladové krky.
Ale holčička to vymyslela. Spadla a ochrnula. Na chvíli měla všechnu pozornost. Na chvíli. Pak už byla zbytečnější ještě než dřív. Na obtíž. Práce navíc. Bezmoc. Nenáviděla postel. Nenáviděla ležet. Nenáviděla pocit neužitečnosti. Nikdo jí neocenil. Také nebylo za co. Nakonec, ještě celkem mladá, umřela. Její duše naplněná zahořklostí, vztekem a bezmocí.
V dalších životech se v různých kulisách opakoval stejný příběh, za kterým stála nenaplněná touha být milovaná, přijatá, oceněná. Pořád to nebylo ono. Jen další a další disharmonie.
Tento model je hluboce zakořeněný v jejím životě i jejím rodu. Žije ve dvou extrémech. Dře pro ostatní. Jde daleko za své hranice. Chvilku neposedí. Aby jí pak vyblokovalo zdraví. Najednou se nemůže hnout. Je vyhořelá, přetížená. A pak zase dře a dře. A potom opět totální propad.
Tenhle životní styl už nešel ustát. Už v tom nejde pokračovat dál.
Po terapii se bolest pozvolna uvolňovala. Byl potřeba čas, aby se tak velká zátěž proměnila. Ale.. žena byla nedočkavá.. v dobré víře se snažila to uzdravování ještě popohnat.. aby zase mohla dřít a jet jak parní mašina.. Výsledek to mělo ale obrácený. Bolest přeskakovala z pravé poloviny těla na levou a zase zpět. Naštěstí se mi znovu ozvala.
Tentokrát stačilo si popovídat. Není to o tom to urvat. Být výkonná. Ale aby se naučila odpočívat. Bez výčitek. Aby uměla držet rovnováhu mezi aktivitou a odpočinkem. Aby sama pro sebe byla důležitá..
Brzy bude zase normálně chodit a žít, jen co si odpočine.
Příběh měl mnoho dalších paralel, ale ty tu nebudu rozepisovat. Jen jsme spolu žasly. Tolik odpovědí žena dostala.
Také vás tlačí „kamínek v botě“? Napište mi.
