Tak jo.. zas to kojení..
Maminky milují svá miminka.. Z celého srdce. A co to znamená, vědí právě maminky.. Z celého.. a kolikrát víc než sebe.. na sebe zapomenou. A pak.. časem.. se dostanou do pasti. Už dali 100krát víc, než mohli dát. Už se naprosto rozdali a není z čeho brát.. Jsou unavené, vysáté.. Ale miminko.. kolikrát v té době již batolátko.. chce dál to své, chce víc. Proč by také ne, když maminka doteď dávala. A je to tak dobroučké. Je to tak slaďoučké. A od maminky. Kdo by se toho chtěl vzdát..?
Maminka cítí, že už nemůže dál, že je na kraji svých sil. Miminko cítí, že se mu to líbí a když mu to je odpíráno, hlasitě se dožaduje svého.. Co s tím? Mateřské srdce puká. Bylo by to krásné, kdyby se toho děťátko vzdalo samo. Jenže to tak většinou nebývá. Většinou maminkám dojde síla dřív. Tělo se snaží v různé intenzitě signalizovat.. popraskané bradavky do krve pekelně bolí. Každé přisátí miminka je jak bodnutí nožem.. a maminka kojí dál, že to pro své miminko přeci musí vydržet. Někdy pomůže změna techniky, kloboučky, četnost.. vlastně cokoliv, u čeho žena zaměří pozornost sama k sobě a pro sebe.
A tak milá maminko, naslouchej sama sobě, naslouchej svému moudrému tělu. Přichází čas, kdy musíš svému miminku říct NE.. To z tebe horší maminku nedělá. Brzy se ti ta zkušenost bude hodit. Děťátko roste, hledá své hranice a setkává se s nimi právě skrze tebe.
Miluj své miminko, ženo. A miluj sebe. Jsi skvělá taková, jaká jsi i se svými hranicemi, se svými silnými i slabými místy. Když zabloudíš ty, bude ztracené i tvé dítě..
Proto mé milé maminky, kojte tolik, kolik vás to těší, na kolik se cítíte dobře.. a nedávejte svému miminku nic, co skutečně nechcete dát.. Neobětujte se pro svá děťátka.
