Dřina. Chudoba. Jak hluboko je máme v sobě uschované?
Při terapii jsem se s jednou ženou setkala nad tématem hojnosti. Stále měla tak akorát na základní živobytí, ale ne víc..
Příběh její duše odstartoval raketovým tempem. Okamžitě se objevila vzpomínka.. Dřu. Jsem služka. Zneužívají a využívají mě. Ale nemám nikde zastání. Moje rodina je na Ukrajině.. a tam není nic. Jen bída. Obrovská bída.
Celý život sloužila do úmoru, přála si vydělávat víc, aby mohla pomoci své rodině na Ukrajině, ale ať dělala, co dělala, nešlo to. Jen ta dřina, bída, podřízenost a pocit, že je na nic.
Procházíme jejím životem, je to stále stejné. Noříme se hlouběji do srdce.. a nacházíme pocit viny. Nechala je tam. Nechala je tam! Oni zahynuli bídou a ona je nedokázala zachránit.
Trestá se za to. Jak by mohla být šťastná a spokojená, když oni umřeli? Zakázala si to. Naopak! O to víc se bičovala, aby trpěla s nimi.
Ale tak to v životě není. Rod, život, příroda.. má v sobě naprogramováno přežití druhu, kdy ostatní ustoupí, obětují se, aby ten jeden mohl žít, mohl zlepšit podmínky, pro sebe i následující generace.
Vracíme se na Ukrajinu, k rodině. Žena pláče, slzy se koulí. Konečně z jejího těla odchází ta bolest, která ji celý život sžírala. Pomalu přichází uvolnění, smíření i pochopení. Vnitřní dovolení žít spokojený naladěný život v lehkosti. Již není třeba tu kárku bídy táhnout dál.
Veliké odlehčení přichází do života. Osvobození. Dluh minulosti je uzavřen.
***
Jsou to drobnosti, střípky, které v sobě nosíme a nevíme o nich. A přesto nám v životě umí nadělat veliký nepořádek či bolest. Tento jeden příběh se promítal do ženina zdraví, vztahů s muži i rodiči, sebehodnoty, uplatnění i financí. Bylo to tam. Jedna nesmírně bolavá vzpomínka.
Cítíš-li, že i ve tvém příběhu je něco divně zašmodrchaného, objednej se na Aktivní terapii nebo nezávaznou úvodní konzultaci.
