Přišla za mnou jedna žena s roky citlivým zubem, medicínsky ošetřeným, ale stále se hlásícím o pozornost.
Žena, říkejme ji Jana, se už nedokázala přesněji rozpomenout, co jeho rozbolení předcházelo a tak karty Symbolon byla jasná volba. Najednou se před námi vynořil příběh o mateřství, o duši mladé ženy, která se těšila, jak bude mít šťastnou rodinu. A teď byla mámou a nevěděla, co si s tím počít. Cítila se neschopná a podvedená. Vnitřní vzdor a nespokojenost obracela proti sobě, i proti svým rodičům/kořenům/vzorům, že ji to nenaučili.
Milá Janička totiž neprožila příliš šťastné dětství a vždy, když jí bylo ouvej, utíkala do svých snů, kde byli všichni šťastní a veselí. A teď, jako dospělá žena se snažila ty „šťastné sny“ žít. Nastavila si laťku příliš vysoko a ať se snažila jak se snažila, ideálu snu dosáhnout nemohla.
A tak milá Janičko, vrať se do reality maminek. Jsou dobré dny, horší dny a dny, o kterých žádná z nás raději nevypraví. Odpusť sobě, že nejsi dokonalá, přestaň bojovat a vzdorovat a přijmi život ve všech jeho barvách, vzletech i propadech.
Ale mezi námi.. proč mě to tak zasáhlo.. jako máma ten pocit, že jsem neschopná a úplně mimo, moc dobře znám.. A vím, že vy také.. Takže si teď uprostřed noci připomeňme: Dělám to, jak jen nejlépe umím a dovedu, s nekonečnou láskou ve svém srdci, i když jsou chvíle, kdy ji třeba necítím..
Proto pozor na dokonalé představy..
