602 205 396 adela@tancerova.cz

Dnes to jsou 4 roky, co se rodil náš nejmladší syn. Toužila jsem po domácím porodu. Předešlé dva jsem do porodnice odjížděla až na 2. dobu porodní, tenkrát mě jiná alternativa nenapadla. Nebyla to špatná volba, ale přeci jen, doma je doma. A tak, když už jsem o té možnosti věděla, moc jsem si to přála celé zažít, tak jak jsem četla v mnoha příbězích..

Ale ono ne. Plodová voda dávno prasklá, kontrakce nikde a synovi začaly klesat ozvy. Moje soukromá porodní asistentka mě konejšila a připomínala: „Není to tvůj porod. Je to porod tvého miminka.“ A přidávala moudrou mantru: „Synáčku můj, porodím tě kdykoliv, kdekoliv a jakkoliv. Jak jen ty budeš potřebovat.“ Odevzdávala jsem své ego a touhy, přijímala možnost, že když to bude nutné, dojde i na císaře..
Něco se pohnulo. Porod se rozjel z 0 na 100 a za 3 hodiny byl syn již na světě. Přesto.. ta nenaplněná touha, prožít magický okamžik zrození v bezpečí domova ve mě zůstala dál..

Čas plynul, syn rostl a tři děti jsou tři děti. Uzavírala jsem v sobě kapitolu mateřství s tím, že přeci si nepořídím čtvrté děťátko jen proto, abych dostala ještě jednu příležitost.. Už jsem si ho nedovolila. Čtvrté dítě. Jak bláznivé, neekonomické, náročné! Kapitola uzavřena. Zapomenuto.

Pak přišlo tohle překvapení, tohle miminko. V šestém týdnu těhotenství, po kontrole u doktorky, které se miminko zdálo menší než by mělo být, ze mě spontánně vykloktalo: „Takže miminko buď porodím, nebo potratím doma!“ Zapomenuté přání, které si žilo svým životem.

A teď.. pořád mi milovaný domov přijde jako to nejlepší místo na světě. Pro zrození. I pro smrt.. Prognózy jsou neúprosné, má naděje neochvějná.. Ale vůbec netuším, co bude. A kdy to bude.
Tak jak jsem si u syna myslela, že vím.. a že si mohu vybrat.. Velmi jsem zpokorněla. Tak intenzivně cítím, že to je jen a jen na naší holčičce.. a že s ní půjdu, kam jen bude potřebovat.. až do posledního dechu.

Chtěla bych všem říct: „Žijte okamžikem. A vůbec nezáleží na tom, jak dlouho trvá. Ale na jeho kvalitě a naplnění.“ Vážím si každého dne, co tu je holčička s námi. Každé drobné vzpomínky, kterou na ni budu mít. TEĎ.

A pozor na přání.. vesmír nám je plní někdy velmi ošemetným způsobem..