Nemoc není náhoda

Ať mi nikdo neříká, že to je náhoda. Nemoci a naše emoční stavy spolu prostě souvisí.

Náš nejmladší, Jiřík, který se mnou a mým pracovním nasazením tráví prázdniny, má horečku. Ani si nemusím složitě probírat, co se to stalo, kdy a při čem jsem se necítila dobře. Vždyť to vím. Zrovna dnes po poledni jsem se propadala do pocitů naprostého zoufalství a zmaru. No ano, jsem také člověk.

To máte tak. Zrovna chystám celoroční seminář a je s tím spojeno mnoho aktivit, které nepatří úplně do mého portfolia znalostí. Učím se, osahávám si nové nástroje, někdy se s tím mořím, hotové věci se šmodrchají. A tak jsem teď v několika dnech zažila naprosté propady. Něco téměř je.. a místo vyloupnutí to padne (a pak obvykle během několika hodin se to zase dá do pořádku). Jsem z toho „vzorce“ už vyčerpaná, jdu si sestavit bachovky. Trochu se cítím jako kovářova kobyla, pro sebe si ne a ne udělat čas. Tak teď. S lehkostí, děvče, s lehkostí. Nevrhla ses na tu nejistou cestu proto, aby sis z toho udělala dřinu.

Rozkládám karty a z nich ke mě promlouvají příběhy. Ty známé, kdy jen kývám hlavou: „Ano. Ano.“ I ty hlubší. Uvědomuji si, jak se téma opakuje. Kdykoliv zveřejňuji kus své práce, kdykoliv odhaluji kus toho, čemu věřím.. zásek, nefunguje to, nedá se zobrazit. Dívám se na jednu z karet.. jsem konfrontována se svým strachem. Nechci vystoupit z bezpečné a nenápadné zóny šedi. Nějaká část nechce být vidět. 

„Nějaká část nechce být slyšet..“ pomáhá mi doladit se báječná kamarádka. Drnká na ty hluboké strunky z dětství. Ukryté, pečlivě zahalené. Věci a události vidím jasně, asi už odjakživa. Kdo ví, co má dětská ústa „proflákla“. Co vše jsem bezelstně řekla a dostala za to přes prsty. Naučila jsem se hlídat, neříkat co vidím, dokud nejsem tázána. Naučila jsem se být nenápadná. A teď tyto bezpečné vody opouštím.

A syn hoří.. spaluje celou tu tíhu, kterou jsem v sobě dosud nosila. Spaluje minulost i stará přesvědčení. Fénix se znovuzrodí z popela. A já mu jdu ulevit arteterapií, prací s mandalami SPRINGLOVER, abych mu usnadnila to uvolňování, aby nemusel „hořet“. Dělím se s ním o své bachovky. A pokud.. pokud se nám podaří hezky naladit na nový směr, může být teplota ráno pryč. Uvidíme.

Náhoda? Ještě věříte na náhody? Nebo si jen nevšímáte?

Edit: Tak se to povedlo 🙂 Odpoledne 39C, v noci 39C, ráno 37,7C a v poledne 36,7C. Mám z toho velikou radost.

Btw, a nebojte, léky v případě nutnosti nezavrhuji. Jsem v tomto směru velmi vděčná za dobu, ve které žiji a jaké možnosti nám nabízí.