Často si navzájem přejeme hodně štěstí.. Jenže, co to je štěstí? A jak vypadá? Kdo ho změří a čím? A musí to být jen ty dokonalé podmínky a okamžiky?
Prožila jsem velmi zvláštní okamžiky, které mi změnily celé vnímání toho, jak vypadá štěstí. Bylo to v okamžiku porodu Marušky. Porodila jsem mrtvou holčičku. A v té chvíli plné nevýslovné bolesti, ve chvíli, kdy život byl peklem, jsem najednou ucítila obrovský příliv pocitu štěstí a naplnění, že svou holčičku držím v náručí, že jsem jí nedala a mohla s ní prožít těch nezapomenutelných 9 měsíců. Peklo v ráji a ráj v pekle.
Každým rokem skláním svou hlavu níž a níž před moudrostí vesmíru. Jak málo víme o tom, co je pro nás dobré i co nám skutečně přinese dlouhodobý pocit štěstí, spokojenosti a naplnění. Naše mysl pro nás má mnoho nápadů a představ, jak to štěstí, ten náš dokonalý život, má vypadat. Ale je-li tomu skutečně tak, nám napoví až srdce.. a čas.
Většina společnosti to shledává stále velmi pobuřujícím, když říkám, že jsem šla za svým srdcem. Že nemám logické argumenty, jen pocit. Pocit uvnitř, jakési volání, vědomí, že toto je má cesta, kdy na jejím (mezi)konci jsem se zastavila s mírem v srdci, že bych nic neudělala jinak. Naplněná láskou i bolestí..
Někteří lidé mají moc dětí, moc peněz, moc starostí, jiní málo nebo žádné děti, peníze, starosti. Každý podle svého příběhu. Všechno je správně. Zkuste si prožít, třeba jen na chvilku, že tak jak to je TEĎ, je SPRÁVNĚ. ..a najdete svůj pocit a prožitek spokojenosti. Štěstí.. které není závislé na vnějších okolnostech. Cítíte to..?
